Analýza rizika

Jakmile máme sestavený diagram rizika, lze zpracovat scénáře pro všechny kombinace pravděpodobnosti vzniku jevu a jeho dopadů. Pokud je pravděpodobnost pohromy vysoká a možné ztráty neakceptovatelné, potom je třeba pracovat na snížení jedné nebo obou stran vztahu. Důležité je nicméně studovat i dopady méně závažných událostí, které mohou spouštět jiné s již významným dopadem na společnost. Je třeba se tedy věnovat indukovanému riziku.

Indukované riziko

Zemětřesení obvykle spouští další přírodní pohromy. Samo o sobě je vážným nebezpečím, nicméně může vyvolat sesuv půdy. V takovém případě je zemětřesení spouštěcí faktor, sesuv je reakce (např. Basharat et al., 2014). V některých případech můžeme snížením rizika na jednom místě vygenerovat jiné opodál. Příkladem může být výstavba ochranného valu proti povodni. Tím jsme sice odstranili přímé riziko zátopy dané obce, ale povodňová voda se podél násypu může dostat do míst, kam by předtím nedosáhla. Podobný případ nastal v roce 1997 v oblasti Litovelského Pomoraví u Olomouce, kde násep železnice na trati Praha – Olomouc zabránil rozlití řeky Moravy do šířky a zvýšil tak její hladinu v obci Střeň. Obec byla tedy zatopena více, než kdyby násep neexistoval. Samostatným problémem je údržba propustků.

V případě svahových pohybů je důležité posuzovat též polohu potenciálně ohrožených objektů na svazích. Nejhůře si stojí objekty při úpatí svahů, protože mohou být zasaženy nejenom čelem sesuvu, ale též jsou obvykle vystaveny nebezpečí povodně. Stavby ve střední části svahů, pokud nejsou dostatečně hluboko založeny, mohou svojí hmotností přispívat k jeho destabilitaci. 

Budovy b a c jsou bezprostředně ohroženy. Osud budovy d je ovlivněn dosahem čela sesuvu. Budova a může být ohrožena, pokud by se poškozený svah nesanoval, protože je běžné další oživování sesuvů směrem proti spádu svahu.

Spouštěcím mechanismem sesouvání jsou v našich podmínkách nejčastěji srážky. Vysoké úhrny srážek mají za následek povodně nebo sesuvy. K tomu je ale třeba další faktor a tím je k sesouvání náchylná geologická stavba, nevhodné využití území, příhodný reliéf, resp. jeho formy (rozlišujme sklonové poměry a konkavitu svahu od vlastních tvarů, což je třeba údolí, hřbet apod.). Přírodní pohroma tedy může tím, že poškodí nebo zničí důležitý objekt, přeneseně ovlivnit větší část populace, než pokud by daný objekt neexistoval. Je to samozřejmě vždy chyba na straně vlastníků daného objektu, který nebyl dostatečně dimenzován, a nebyly zabezpečeny látky, které mohly daný dopad způsobit. Příkladů z minulosti je mnoho. Od povodní na Labi, kdy byly zasaženy průmyslové chemické podniky, až po zemětřesení a následnou vlnu tsunami, která zasáhla jadernou elektrárnu Fukušima.

Řízení rizik

Rizikům se nelze vyhnout. Musíme je akceptovat jako součást života. Nejsme ale zcela bez prostředků, jak rizikům čelit. Postup řízení rizik může vypadat například následovně:
•    Identifikace nebezpečí — bez této první fáze je sice stále možné provádět cvičení záchranných týmů, ale významně se snižuje šance na zachycení prvních známek ohrožení.
•    Snížení náchylnosti – snížení pravděpodobnosti, že v daném území dojde k nepříznivému jevu nebo snížení jeho následků. Pokud víme, že se jedná o území náchylné k sesouvání, můžeme podpořit projekt zalesňování nebo jiné účinné způsoby snížení pravděpodobnosti vzniku sesuvů. Rovněž lze snižovat jejich dopad tím, že budeme stavět odolnější konstrukce apod. To ovšem znamená, že musíme nejprve hrozbu identifikovat.
•    Zvýšení připravenosti – operační schopnosti zasáhnout v případě vzniku pohromy. Tady se uplatňují operativní postupy, na kterých se cvičí týmy IZS apod. V rámci této fáze můžeme provádět simulace a modelovat optimální rozložení záložních zdrojů a jednotek v místech, která jsou z pohledu síťové zranitelnosti nejdůležitější. Může se jednat například o záložní systémy náhradních přemostění apod.
•    Reakce na událost – začíná okamžitě po události (např. zemětřesení), v případě déletrvajících událostí i v jejich průběhu (např. povodně). Aktivizují se připravené plány, začíná evakuace, tvorba dočasných přístřeší, aktivuje se systém lékařské péče v místě katastrofy apod. Obvykle rozhoduje čas, viz příklad rychlé reakce některých zemí na zemětřesení v jiných částech světa. Např. reakce mezinárodního společenství na zemětřesení na Haiti 2011 byla rychlá, ale problémy se vyskytly přímo na místě, protože chyběla nebo byla zničena infrastruktura, která by umožnila pomoc rychle a efektivně distribuovat. Rovněž v této zemi nebyly dostupné žádné kvalitní digitální mapové podklady (např. Bono a Gutierez, 2010)
•    Obnova – dlouhodobější fáze obsahuje vyhodnocení událostí a navazuje na ní fáze Snížení náchylnosti. Po okamžité reakci na událost následuje obvykle humanitární pomoc, týká se především rozvojových zemí a zemí postižených mimořádně ničivými pohromami.

Úspěšnost všech fází závisí v první řadě na lidech, kteří jsou za dané fáze zodpovědní, jejich zkušeností a možnostech. Nicméně velmi záleží na ostatních účastnících celého procesu, kterými jsou především státní správa a složky integrovaných záchranných systémů.

V rozvojových zemích nemusí být snadné najít vhodného partnera, přestože je získán a prováděn projekt identifikace nebezpečí a hodnocení náchylností území k určitým formám nebezpečí. Tato činnost nemusí být vždy snadná a úspěšná, jak dokládají osobní zkušenosti lidí, kteří se pokoušeli po několika málo letech navázat na vlastní výzkumy v Jižní Americe, ale narazili na zcela jiné složení úředníků, kteří ani nevěděli, že dané materiály mají, k čemu jsou dobré a v posledku, a kde vlastně jsou.