Přírodní nebezpečí

Přírodní pohromy jsou extrémní projevy běžných procesů, které umíme obvykle popsat a převážně chápeme jejich podstatu. Příkladem je extrémní průtok vodního toku nebo ztráta stability svahu. 

Povodně

Povodně vznikají tehdy, pokud vodní tok vystoupí z břehů. Okamžik před touto událostí dosahuje voda také obvykle nejvyšší rychlosti. Po přelití přes agradační valy (přírodní nebo umělé) se rychlost proudění obvykle snižuje, jelikož povrch okolí nivy klade proudění vyšší odpor. Dopady povodní se liší podle její intenzity (velikosti průtoku) a místa výskytu.

Svahové deformace

Jedná se o skupinu pohybů, které poškozují stavbu svahu. Existuje mnoho druhů svahových deformací, které se vzájemně významně liší. Základní přehled o svahových pohybech podávají např. Nemčok et al. (1974), kteří publikovali členění svahových pohybů na základě mechanismu pohybu a jeho rychlosti:

• Ploužení (creep) je z geologického hlediska dlouhodobý, zpravidla nezrychlující se (mm/rok) pohyb horninových hmot, přičemž hranice vůči pevnému podloží je ve většině případů nezřetelná.
• Sesouvání (sliding) je relativně rychlý (cm až m/den), krátkodobě klouzavý pohyb horninových hmot na svahu podél jedné nebo více průběžných smykových ploch. Část hmot se obvykle nasune na původní terén v předpolí.
• Stékání (flow) je rychlý (km/h) krátkodobý pohyb horninových hmot ve viskózním stavu. Podstatná část hmot vyteče z odlučného prostoru a přemístí se po povrchu terénu v podobě proudu na obvykle značnou vzdálenost.
• Řícení (fall) je krátkodobý rychlý pohyb horninových hmot na strmých svazích, přičemž se postižené hmoty rozvolní a ztrácejí krátkodobě kontakt s podložím.

Nebezpečné procesy

Přes nesmírnou variabilitu přírodních procesů uveďme alespoň několik základních, které mohou indukovat ohrožení. Tyto procesy nebo jevy se obvykle sledují nebo je není obtížné monitorovat. Jejich kritické faktory potom mohou spouštět přírodní pohromy (viz následující obrázek).

Příklady procesů a charakteristik krajiny, které lze sledovat nebo identifikovat:

•    Infiltrace vody do podloží, která postupně zvyšuje úroveň hladiny podzemní vody, což naopak snižuje stabilitu svahu. Měření nasycení půdy je relativně snadné, lze je i odhadovat výpočtem na základě aktuálních a předchozích srážek. Je-li překročena infiltrační schopnost půdy, srážková voda se hromadí na povrchu, dochází k povrchovému odtoku, který může vyvolat erozi nebo přispívat k navyšování průtoku vody ve vodním toku. K překročení limitu vsakování není však třeba dlouhodobých srážek. Jsou známy případy, kdy velmi intenzivní srážky odtečou po povrchu půdy, přestože je půda již v malé hloubce pod povrchem relativně suchá. Jedná se o srážky, jejichž intenzita je vyšší, než intenzita vsakování do daného druhu půdy.

•    Problematika vsaku a okamžitého odtoku je důležitá v člověkem ovlivněném prostředí, jako je především zastavěné území měst, vyasfaltované plochy, též plochy přírodní ale i zhutněné těžkou technikou apod. Zde k přímému vsaku dochází minimálně, spadlé srážky ihned odtékají, což má za následek relativně rychlé nástupy povodňových vln a bleskových povodní obecně.

•    Orientace a morfologie svahu ovlivňuje dobu a rychlost s jakou taje sníh, což je následně příspěvek pro odtok. V případě konkávní morfologie území (sbíhající se proudnice) se odtok koncentruje a mohou vznikat občasné vodní toky. Zde jsou potom místa, která mohou být zdrojem bleskových (přívalových) povodní. Lze je však zmapovat v předstihu.

•    Geologie svahu může být příznivá pro vznik svahových deformací. Je známo, že různé skupiny hornin jsou náchylné k porušení a k různým typům svahových pohybů, což souvisí nejenom s jejich celkovou odolností, ale také s tím, jak intenzivně zvětrávají a jaké zvětraliny na nich vznikají.

Nebezpečí eroze

Eroze vodním tokem, zejména občasným, je v zemědělských oblastech vážným nebezpečím. Úrodnost půd je závislá, pokud si odmyslíme hnojiva a geneticky modifikované plodiny, na hloubce a kvalitě humusového horizontu. Půdy jsou v našich podmínkách obvykle velmi mladé, vznikaly a vyvíjely se až během posledních zhruba 10 tisíc let, po ústupu posledního zalednění. Ztráty erozí jsou řádově vyšší než rychlost vzniku nových půd a v dlouhodobém měřítku může tato nerovnováha představovat vážné ohrožení potravinové soběstačnosti státu. Vzhledem k tomu, že míra eroze zemědělských půd je závislá na systému hospodaření, je třeba zhodnotit udržitelnost stávajících systémů. Nájemci hospodařící s vidinou okamžitého zisku nejsou pro udržení dlouhodobé kvality půd nejlepší variantou.

Ukázka možných kombinací přírodních podmínek, ve kterých se hospodaří a vlastního přístupu k hospodaření. Návrhy jsou obecné povahy a mají demonstrovat možnosti, kterými lze zlepšit nevhodné podmínky nebo systémy hospodaření.

Jak poznat, že je území postiženo přírodní pohromou?

Taková otázka se zdá být nepatřičná, vždyť přece dvou metrů vody při povodni si snad všimne každý. Některá přírodní nebezpečí se však zpočátku demonstrují slabšími projevy a jejich nerozpoznání může vyvolat také náhlý pád budov apod. Typicky se jedná o svahové deformace, kdy nemusí být ihned zřejmé, že jsou stavby postiženy. Pohyby svahů jsou totiž specifické tím, že probíhají neustále, byť s minimální intenzitou a rychlostí, která se však může skokově zvýšit. Budovy reagují již na minimální pohyby svahů, přičemž závisí na kvalitě jejich základů. U budov můžeme pozorovat podle Papathoma-Köhle (2007) např.:

• Zhoršení dovírání oken a dveří
• Trhliny na omítce, zdivu apod., přičemž je nutné vyloučit trhliny vzniklé sesedáním základů u novostaveb
• Naklánění zídek a plotů – je vidět zřetelně, ale nemusí být důležité z pohledu poškození budov, protože tyto stavby jsou obvykle velmi mělce založeny a rychlost pohybu svahu klesá směrem do hloubky
• Poškození rozvodů vody, elektřiny. Typické jsou vzájemné posuny skruží u studní