Redukce rizika

Je přirozené, že pokud identifikujeme hrozbu, měli bychom se snažit určit její pravděpodobnou intenzitu a prahové hodnoty. Tím spíše, když nejsme schopni akceptovat rizika, která z aktivace přítomného nebezpečí plynou.

Povodně

U povodní můžeme navrhnout krajinné úpravy vedoucí ke zpomalení odtoku a transformaci povodňové vlny. Takové krajinné úpravy obvykle zahrnují malá vodní díla, obnovy mezí, vhodný výběr plodin a způsobů jejich obdělávání aj.

Snížení maxima průtoku (o hodnotu DQ) může pomoci odvrátit povodeň nebo alespoň snížit následky. Důležité je také oddálení času kulminace (o hodnotu Dt) vodního toku, protože v takto ušetřeném času lze provést více ochranných opatření, včetně dokončení evakuace.

Můžeme instalovat varovné a monitorovací systémy, které mohou s předstihem upozornit na blížící se nebezpečí nebo na možnost dosažení kritických stavů. Zdá se však, že některé fyzikální systémy, zejména okamžité počasí v daném místě, nelze ani se současnou technikou předvídat na delší dobu. Důvodem je chaotická složka v pozadí, disipace energií a v důsledku nepředvídatelnost na delší období než zhruba 3 dnů.

Není neobvyklé, ale spíše je pravidlem, že se nedostává prostředků k tomu, aby se provedla opatření ke snížení rizik. Procesem vedoucím od identifikace hrozeb po zmapování zranitelnosti území se můžeme dostat k seznamu nejvíce zranitelných objektů, které je třeba buď prioritně zabezpečit (například školy, domovy pro seniory apod.) nebo přemístit. Některé ze staveb, které mohou být rovněž zranitelné (hotely, ubytovny) není třeba přemisťovat ani jinak zabezpečovat, nicméně je nutné informovat o hrozbách a nabídnout řešení v podobě kvalitních informací o možnostech evakuace.

Změny rizik v čase

Jedná se vlastně o změny minimálně jedné ze složek rizika (pravděpodobnost vzniku negativní události a potenciální dopady). Obvykle platí, že zranitelnosti území se zvyšuje časem. Vlivem urbanizace stavíme stále nákladnější infrastrukturu a zastavujeme více plochy.  Z pohledu snižování rizik je proto důležité promýšlet stavby a jejich zakomponování do krajiny tak, aby se snížily potenciální dopady. U dopravních staveb je nutné myslet na záložní (objízdné) trasy. U velkých průmyslových komplexů jsou samozřejmostí systémy náhradního zásobování energiemi. Velký podíl na výsledné katastrofě elektrárny Fukušima mělo především podcenění rychlých zdrojů pro obnovu, ale hlavně neexistence záložních zdrojů energie, což je pro chlazení reaktoru klíčové.

Mnoho lidí je závislých na dopravních sítích více než v minulosti. Důvodem je často fakt, že musí dojíždět do zaměstnání. Mnoho firem a organizací dováží suroviny nebo expeduje své výrobky prostřednictvím sítí. Výroba stylem just-in-time nedovoluje firmám z ekonomických důvodů držet významné zásoby surovin nebo polotovarů, neboť to významně zvyšuje náklady. Výroba je závislá na efektivitě celého dodavatelského řetězce, který může mít globální dosah. Tento systém je sice velmi efektivní, ale v případě výpadku nebo přerušení logistického řetězce dochází okamžitě ke vzniku ztrát.

Pro rozvojové země však platí, že absolutní výše škod jsou sice nízké, ale vzhledem k celkově nižší míře bohatství jsou dopady takových událostí zásadnější. Srovnávat tedy finanční následky katastrof mezi jednotlivými státy není z tohoto pohledu rozumné. Smysl však má se podívat na podíl škod na celkovém výkonu ekonomiky.

Každé přerušení dopravy na železničním koridoru Ostrava – Praha znamená nejenom omezení osobní dopravy, ale má též velké dopady na dopravu nákladní. Nepřímé náklady takových přerušení mohou být enormní.

Mění se četnost a energie jevů?

Nevíme, je to stále předmětem výzkumu. Je však zřejmé, že směrem do minulosti ubývá historických psaných záznamů, máme tedy tendence uměle snižovat počet těchto událostí. Internet, ale zejména objevení se sociálních sítí, způsobil, že se dnes ví o každé události, která by dříve nebyla zaznamenána za hranicemi daného státu nebo i regionu/města apod. S tím dále souvisí extrémní prostoupení světa různými senzory a pozorovateli, kteří jsou vzájemně propojeni informačními kanály – Internet, televize, družice, seismické stanice, meteorologické stanice, apod. Máme tedy tendenci nadhodnocovat frekvenci extrémních jevů a zároveň věnujeme málo pozornosti jevům s nízkou intenzitou, které nejsou mediálně přitažlivé (viz případy sucha).

Falešný pocit bezpečí

Ilustrativní příklad představují povodně vzniklé v důsledku protržení hrází, které měly chránit území před velkou vodou.

Měřítka rizik

Přestože jsou spektakulární katastrofy mediálně vděčné téma, většina z nás se nikdy obětí, ale ani účastníkem žádné takové nestane. Je to tím, že přes svůj velký plošný rozsah postihnou jenom malý zlomek populace.

Pohromy regionálního charakteru nemají takové intenzity a nepůsobí tolik škod, ale jsou zase častější. Sem by mohly patřit povodně z července 1997, jež postihly Střední Evropu. Naprostá většina lidí však bude mít zkušenost s lokálními problémy, které ovlivňují obyvatelstvo v rozsahu okresů a menším. Toto jsou ale právě měřítka, ve kterých lze aplikovat nejvíce poznatků z řízení rizik. Posouzení územního plánu obce z pohledu ohrožení přírodními pohromami může být začátek zlepšení situace dané komunity. Lze provádět terénní mapování podezřelých míst, případně zpracovat soubory leteckých a družicových snímků menší oblasti nebo vyhodnotit snímky z Lidaru.

Antropogenně podmíněná rizika

Antropogenně podmíněná rizika se od přírodních liší zejména na straně ohrožení. Složka zranitelnosti zůstává stejná. Ohrožení může být záměrné, potom hovoříme o sabotáži, záměrném, nově teroristickém útoku nebo o cílené vojenské akci. Naprostá většina ohrožení způsobená člověkem je však rázu neúmyslného.

Pokud k ohrožení dochází na silniční síti, hovoříme o incidentech. Těmi jsou nejčastěji dopravní nehody.

Jako příklad uveďme protržení hráze odkalovací nádrže u města Ajka v Maďarsku v říjnu 2010, které způsobilo až dva metry vysokou vlnu, která se prohnala několika vesnicemi, ničila majetek a způsobila smrt 10 lidí. Mimo to se jednalo o velmi toxický materiál, takže ani po opadnutí povodně problémy neskončily. Je zřejmé, že před vybudováním této nádrže rizika tohoto druhu v daném povodí neexistovala. Po vybudování hráze však mělo být zřejmé, že teoreticky může dojít k jejímu protržení a měl být vypracován model ukazující na ohrožené objekty.

Na příkladu dopadů zemětřesení lze pozorovat, že vyspělé země mají obvykle mnohem méně ztrát na životech, než země rozvojové. Je to tím, že se výstavba, např. v Japonsku, řídí zkušenostmi z minulosti a nepodceňuje rizika. Jen zřídka se stává, aby se tam následkem zemětřesení zřítila větší obytná budova. Naopak v zemích, kde neexistuje takto vyspělý systém výstavby, mají několikanásobně slabší zemětřesení fatálnější dopady. Naposled bylo možné srovnat dopady zemětřesení na Haiti 2010 a v Japonsku 2011. Pokud by nedošlo k podcenění rizik u jaderné elektrárny Fukušima, potom by byl zřejmý rozdíl mezi dopady zemětřesení v obou státech.